"Básničky z této knihy se mi líbí, aspoň většina. Autorka má smysl pro rytmus a neotřelý rým, ale především umí oslovit děti přímočaře, živě, přirozeně, bez žvatlání. Knížce přeju co nejvíc malých čtenářů."

 

Jiří Žáček, básník a spisovatel

Seznamovací

 

Hele, to je skřítek Kulda!

Ten, co koulí očima.

Ještě jeho sestra Culda

a pohádka začíná.

 

Kulda nosí modré triko,

rád jí sladké rohlíky,

Culda ráda pije mlíko,

a nosí dva culíky.

 

S tatínkem a maminkou

bydlí v domku u splavu.

S touhle skřítčí rodinkou

pojď si užít zábavu.            

 

 

Do divadla

 

Maminka má krásné šaty,

tatínek se usmívá,

ač boj s uzlem u kravaty

rozhodně rád nemívá.

 

Rodiče jdou do divadla,

vypadají slavnostně.

Culinka je celá zvadlá,

Netváří se radostně.

 

Nechci tu být s naší tetou,

chci maminku, tatínka.

Nezvládnu to, to se pletou,

jsem ještě moc malinká. 

 

 

Teta Kudrnka


Naše teta hlídací

vždycky přijde s legrací.

Brčálové vlasy

se jí líbí asi.

 

Naše teta Kudrnka

na kytaru zadrnká.

A když zmizí stíny,

šup nás do peřiny.

 

Naše teta chůvička

zafouká nám na víčka,

přivolá nám snění,

až do rozednění.  

 

 

Zase spolu

Všichni spolu, když si chodí,

to je děsně prima.

To je pak nic nerozhodí,

ani mračné klima.

 

Všichni spolu dohromady

třeba chytat ryby,

na tom nejsou žádné vady,

na tom nejsou chyby.

 

Když se ale v pondělí

nebo třeba v pátek

část rodiny rozdělí,

nemusí být zmatek.

 

O to radši druhý den

u jednoho stolu

ten a ten a taky ten

sedí zase spolu. 

 

 

Saň

 

Kdopak má ten strašný hlas?

Kdo to přišel mezi nás?

Nepřátelské oči,

a hlavu k nám točí.

 

Vlastně ne jen jednu,

hned tři hlavy sklání.

Já už strachy blednu,

utečeme, páni.

 

Z jeho velké huby

lezou ostré zuby.

A ty zlostně cení,

hodný tedy není. 

 

 

Strašení

 

Čerti, draci, strašidla,

mají vlastní pravidla.

Pravidla jsou pohádková,

vlastně jsou to jenom slova.

 

Kluci, buďte stateční,

vůbec nejsou skuteční.

Žijí jenom v pohádkách

a ne v našich zahrádkách.

 

Holky, buďte odvážné,

strašení je nevážné.

Můžete se trochu bát,

ale jen tak akorát. 

 

 

Party píseň

 

My tu máme dětskou party,

užijem si legraci.

Zahrajem si spolu karty,

trumfovat se vyplácí.

 

My skřítkové máme party,

to je ale paráda.

Holkám dáme pusu na rty,

pak si lehnem na záda.

 

Když je u nás tahle party,

máme bezva zábavu.

Proběhneme cíle, starty,

pak si stoupnem na hlavu.

 

 

Vejtaha

 

Kulda si dnes tahá kšandy.

A to říkám beze srandy.

Chodí loukou, lesem, polem,

vychloubá se novým kolem.

 

Kuldo, Kuldo, ty to nevíš,

že tohle se nedělá?

Zaslepený jsi jak slepýš.

Už mě zlobíš docela.

 

Zkus se nad tím, u sta hromů,

aspoň trochu zamyslet.

Kluci už šli radši domů,

Skřítčí holky jakbysmet.

 

 

Skřítče

 

Bude dětí jako smítek,

narodil se malý skřítek.

Vlastně je to holčička.

A úplně maličká.

 

Pidi nosík, drobné rtíky,

reaguje na žertíky.

Tatínek a maminka

říkají jí Tulinka.

 

Někdy pláče, kvíká, heká,

nových věcí se hned leká.

A v noci moc nespinká,

tahle naše Tulinka.

 

Nezlobme se na mimina,

že je s nimi trochu dřina.

I skřítčata zlotřilá

lásky vrátí na kila.

 

 

Sourozenecké čarování

 

Sourozenci Kulda s Culdou,

už si hrají s malou Tuldou.

Zpívají jí písničky,

učí paci, pacičky.

 

Když jde na sestřičku spaní,

Kulda s Culdou bez váhání

pomáhají mamince,

konejšit ji v peřince.

 

A když Tulda hodně pláče,

křičí jako malé dráče, 

sestřička či bratříček

přinesou jí dudlíček.

 

A miminko už se směje,

jak mrknutím čaroděje,

ta kouzelná slovíčka

zná bráška i sestřička.

 

 

Skřítek Vítek

 

Tam kde mňouká černé kotě,

někdo kouká škvírou v plotě.

Stojí tiše, ani muk,

je to baculatý kluk.

 

Když se ptáte, tak vám poví,

že je tady ve vsi nový.

Je to malý skřítek Vítek,

a chce poznat spoustu dítek.

 

Má to ale jeden háček,

Janek to je posměváček.

Vykřikuje: „Tenhle Vítek,

to je ale tlustý skřítek.

 

S mičudou je nešika

a jak legračně utíká.“

Janek vysmívá se tomu.

Vítek kráčí smutně domů.

 

 

Kamarád

         

Ať jsi tlustý nebo tenký,

ať máš s dírou podkolenky

a v nich třeba křivé nohy,

co ke sportu nemaj vlohy.

 

Ať na nose nosíš brýle,

anebo se hrbíš v týle,

ať jsi třeba nemotora,

který občas něco zvorá.

 

Na tom přece nezáleží,

to není to, oč tu běží.

Hlavní věc je, že jsi tady,

když si kámoš neví rady.

 

 

Nazlobené hračky  

 

Nevím, co to znamená,

Culda se dnes jenom mračí.

Má odřená kolena?

Anebo ji bota tlačí?

 

Ba ne, to není ta potíž.

To když koukla z okna ven,

zjistila, že prší totiž.

Na zahradu nemůžem.

 

Culdo, a co tvoje hračky?

Už se začni zase smát!

Vezmi kostky, auta, značky,

můžete si s bráškou hrát.

 

Culda kostky půjčit nechce.

Ani knížku, ani míč.

To pak může se stát lehce,

že jí hračky zmizí pryč.

 

Kde jsou všechny panenky?

Míčky, křídy, skleněnky?

A co koleje a vláčky?

Kam odešly všechny hračky?

 

Culda pláče, už to ví,

že když hračky nazlobí,

chtějí radši v pohodě

bydlet zpátky v obchodě.

 

Culdě z toho v hlavě hučí.

Slíbí, že už všechno půjčí.

A když tohle slovo platí,

tak se hračky zase vrátí.

 

 

Zimní

 

Hurá, to je spousta sněhu,

přímo sněžný nálet.

Hlavou dolů, v sedu, v lehu,

budem se v něm válet.

 

Můžeme se koulovat,

sněhuláka stavět,

do sněhu si malovat,

usmívat se na svět.

 

Na ledě se budem prát,

puk se snažit získat,

kdo by s námi nechtěl hrát,

může nám to pískat.